Podzim a čas pouštění...

Tohle období, který mám a nemám ráda zároveň. Je náročný, protože jako bych prozřela, s čím vším jsem se ztotožnila… a najednou vidím (a cítím), že ne ve všem je mi dobře. Že už mě bolí některýma cestama a rolema pokračovat. A moje mysl mě o to víc vysiluje, protože chce všechno hned vyřešit a vědět, kudy dál… Je taky ale krásný. Protože vím, že mě osvobozuje. A k tomu musím “jen” pustit všechno to, co mě tíží. Pustit a nechat být… ať se všechno samo poskládá, jak nejlíp to pro mě jde. Tímto sdílením bych chtěla podpořit nás všechny, kdo zrovna dostáváme jakýmkoli způsobem zabrat. Nezoufejme… a všechno, co můžeme, odevzdejme Podzimu. Proto je tady. Pusťme teď potřebu všechno vymyslet. Důvěřujme Životu, že se o nás (jako vždycky) dobře postará. Kdo to potřebuje, toho objímám! S láskou, Peťa